Teď se dívám na něco co nevidím
zrovna uvažuji na tím co zrovna neslyším
zas uteklo to co nikdy nechutná stejně
a cítím jak to utíká a nejen ve mně
ten zvuk je běžnější než západ slunce
a je to strašnější jak nemít ruce
když ručička utíká ciferníkem pořád vpřed
já si vzpomínám nedávno mi bylo pět
jsi ještě mladý všichni říkají mi
to jo ale taky nikdy nezastavím dny
mám trochu času ukázat proč jsem tady
můžu stavět ničit a taky dávat rady
proč ničit to co jiní pracně staví
proč radit když na pravdu jsme slabí
co stihnu nevím protože čas je relativní
žít věčně nebudu už roky nejsem naivní
a zase to tikání pípání a čas jde dál
tímhle textem jsem vám zas kus žití vzal